θεόκλητος

Θεοκλύμενος

θεοκλυτέω-ῶ
Θεο·κλύμενος, ου () [] Théoklyménos :
1 devin, Od. 15, 256, etc. ; plur. Θεοκλύμενοι, El. N.A. 8, 5, des Théoklyménos, des devins comme Théoklyménos ||
2 roi d’Égypte, Eur. Hel. 9, 1184.
Étym. θ. κλύω.