ἐμμετρότης

ἐμμέτρως

ἐμμήνιος
ἐμμέτρως, adv.
I avec mesure, d’où :
1 avec de justes proportions, Plat. Pol. 282e ||
2 avec convenance, Plat. Crat. 395c, Pol. 282e ||
3 p. suite, modérément, M. Ant. 1, 16 ||
II en mesure, d’où en vers, Plut. M. 623c ||
Sup. -ότατα, Plat. Rsp. 474d ; Leg. 674c.
Étym. ἔμμετρος.