εὐ·ήνωρ, ορος
(
ὁ, ἡ)
I bon pour l’homme,
d’où :
1 qui convient à l’homme,
viril, Od. 13,
19 ||
2 qui rend fort (vin)
Od. 4, 622
||
II fécond en hommes
braves, Pd. O.
1, 24 ; 6,
80 ; 11, 103 ; N. 10, 36 ; Triphiod. 468 ||
E Dor. -εὐάνωρ, Pd. ll. cc.
Étym.
εὖ, ἀνήρ.