κηδεμονία

κηδεμονικός

κηδεμονικῶς
κηδεμονικός, ή, όν, plein de sollicitude, Plut. M. 55b ; τὸ κηδεμονικόν, Pol. 32, 13, 12 ; Muson. (Stob. Fl. 67, 20) sollicitude.
Étym. κηδεμών.