Θεοκλῆς

θεόκλητος

Θεοκλύμενος
θεό·κλητος, ος, ον :
1 appelé ou proclamé par les dieux, Nonn. Jo. 1, 23 ||
2 où l’on invoque les dieux, Nonn. D. 5, 92.
Étym. θ. κλητός.