Χαιρίδας

Χαιριδεύς

Χαιριμένης
Χαιριδεύς, έως [] adj. m. issu de Khæris, seul. nom. pl. att. Χαιριδῆς, Ar. Ach. 866, par dériv. com. comme si Khæris, n. d’h. (v. Χαῖρις), était un n. de lieu.