λύκιον

Λύκιος

λυκιουργής
Λύκιος, α, ον []
1 de Lycie, Hdt. 1, 173, etc. ; Pd. P. 3, 112 ; Soph. O.R. 208 ; οἱ Λύκιοι Il. 2, 876 ; Pd. N. 3, 57, etc. les Lyciens ||
2 de Lykios, propr. le lumineux (cf. Λύκειος) c. à d. Apollon, Pd. P. 1, 74.
Λύκιος, ου () [] Lykios, h. Xén. An. 3, 3, 20.
Étym. λύκος.