Θαλῆς
ΘάληςΘαλῆς (ὁ)
[ᾰ] Thalès de Milet, philosophe, l’un des sept sages ||
E Voc. Θαλῆ, DL. 1, 34. Gén. ion. Θάλεω,
Hdt. 1, 70 ;
Plat. Rsp.
600a ;
Plut. M.
160e ;
postér. gén. Θαλοῦ, Str. 7. Dat. Θαλῇ, Plut. Sol. 4, 7 ; DL. 1, 28, 32 ;
postér. Θαλεῖ,
Clém. Str.
1, p. 143, 39. Acc. Θαλῆν, Hdt. 1, 75 ; Ar. Nub. 180 ; Plat. Theæt. 174a ; ou Θάλην, Plut. Sept. sap. conv. 3, 10 ;
ou Θαλῆ,
Plut. Is. et Os.
34. Plur.
Θαλαῖ, DL.
1, 11.
Étym.
cf. Θαλία.