ἄδοξος
ἀδόξωςἄ·δοξος, ος,
ον :
1 sans gloire,
c. à d. obscur, Isocr. 286a ; joint à ἀνώνυμος, Dém. 106, 7 ; ou vulgaire,
Xén. Conv.
4, 56 ||
2 qui n’a pas bonne
réputation, méprisé, Xén. Cyr. 7, 5, 61 ||
3 inattendu, Soph. fr. 71 ||
4 contraire à l’opinion
vulgaire, paradoxal, Arstt. Top. 8, 6, 1 ||
Cp. -ότερος, Xén. Vect. 5, 2 ; Arstt. Top. 8, 11. Sup. -ότατος, Arstt. Top. 8, 4.
Étym.
ἀ, δόξα.