ἀδώρητος

ἀδωροδόκητος

ἀδωροδοκήτως
ἀ·δωροδόκητος, ος, ον, qui ne se laisse pas gagner par des présents, incorruptible, Eschn. 65, 21.
Étym. ἀ, δωροδοκέω.