ἀνεπίδεικτος

ἀνεπίδεκτος

ἀνεπίδετος
ἀν·επίδεκτος, ος, ον :
1 inadmissible, impossible, Naz. ||
2 qui n’admet pas, gén. Sext. M. 9, 33 ; DL. 3, 77.
Étym. ἀν-, ἐπιδέχομαι.