ἀνθέρικος
ἀνθερικώδηςἀνθέρικος, ου
(ὁ) [ῐ]
1 tige, particul. tige d’asphodèle, Th. H.P. 7, 13, 2 ; Nic.
Th. 535 ;
Call. Del.
193 ||
2 fleur d’asphodèle,
Diosc. 2, 199
||
3 asphodèle, Crat. (Phryn. gr.
p. 110) ; Eup. (Plut. M. 662e).
Étym.
ἀνθέριξ.