ἀνωφελής
ἀνωφέλητοςἀν·ωφελής, ής,
ές :
1 qui refuse assistance,
Eur. Or.
1616 ; d’où
inutile, vain, Eschl. Pr. 33 ; Thc. 2, 47, etc. ||
2 nuisible à, dat. Thc. 6, 33 ||
Cp. -έστερος, Xén. Cyn. 13, 11 ; Plat. Hipp. ma. 284e. Sup. -έστατος, Xén. Conv. 6, 7.
Étym.
ἀν-, ὄφελος.