ἀπέχθημα

ἀπεχθής

ἀπεχθητικός
ἀπεχθής, ής, ές :
1 qui est un objet d’horreur, odieux, Soph. Ant. 50 ; avec un dat. odieux à, haï de, Isocr. 6b, etc. ||
2 hostile, ennemi, Thcr. Idyl. 1, 101 ||
Sup. -έστατος, Phil. 1, 604.
Étym. ἀπεχθάνομαι.