ἀφειδέω-ῶ
ἀφειδέωςἀφειδέω-ῶ (f.
ήσω, ao.
ἠφείδησα, pf.
ἠφείδηκα)
1 ne pas épargner, ne pas
ménager (sa vie, sa peine, etc.)
gén. Soph.
El. 980 ;
Thc. 2, 43 et
51 ; etc. ; abs. Hpc. Art. 802 ; Eur. I.T. 1354 ; etc. ||
2 p.
suite, ne faire aucun cas de, c. à
d. négliger, se soustraire à, gén.
Soph. Ant.
414 (conj.
ἀκηδήσοι Bonitz).
Étym.
ἀφειδής.