ἀρνητικός

ἀρνίον

ἀρνίς
ἀρνίον, ου (τὸ)
1 jeune agneau, Lys. 906, 2 ; Philippid. (Stob. Fl. 2, 10) ||
2 peau d’agneau, toison, Luc. Salt. 43.
Étym. ἀρήν.