ἀτάσθαλος

ἀταύρωτος

ἀταφία
ἀ·ταύρωτος, ου, adj. f. dont le taureau n’a pas approché, d’où :
1 vierge, Eschl. Ag. 244 ||
2 chaste, Ar. Lys. 217 (fém. ἀταυρώτη).
Étym. ἀ, ταυρόω.