ἀτείρως

ἀτείχιστος

ἀτειχίστως
ἀ·τείχιστος, ος, ον :
1 non muni de rempart, Thc. 1, 2 ; 8, 62 ; Xén. Pol. etc. ||
2 non bloqué au moyen d’un mur, Thc. 1, 64.
Étym. ἀ, τειχίζω.