ἀτόπαστος

ἀτόπημα

ἀτοπία
ἀτόπημα, ατος (τὸ)
1 action ou parole déplacée, d’où absurdité, Sext. M. 1, 80 ||
2 postér. inconvenance, offense, Rhét. 1, 618 W.
Étym. *ἀτοπέω, d’ἄτοπος.