αὐτοσίδηρος

αὐτόσιτος

αὐτοσκαπανεύς
αὐτό·σιτος, ος, ον [] qui apporte sa propre nourriture (en guise d’écot), p. opp. à παράσιτος, Crobyl. (Ath. 47e).
Étym. αὐ. σῖτος.