ἀξιόπιστος
ἀξιοπιστοσύνηἀξιό·πιστος, ος, ον,
digne de foi ou de confiance, qui offre
des garanties, Plat. 1
Alc. 123b ; Dém. 10, 4 ; 413, 15 ;
Plut. M.
178f ;
εἴς τι, Xén.
Mem. 1, 5, 2,
pour qqe ch. ||
Cp. -ότερος, Xén. Mem. 4, 4, 17,
etc. ; Plat.
Ep. 323a ; Anth. 5, 130, 6.
Étym.
ἄ. πίστις.