βούτραγος

βουτύπος

βουτύρινος
βου·τύπος, ος, ον [] qui frappe les bœufs, A. Rh. 4, 468 ; ὁ β. (s. e. οἶστρος), Opp. H. 2, 529, l’insecte qui tourmente les bœufs, c. à d. le taon.
Étym. βοῦς, τύπτω.