χορδοτόνος
χορδότονοςχορδο·τόνος, ος, ον,
qui tend ou sert à tendre des cordes à
boyau : ἡ χορδοτόνος (s. e. σανίς) Mus. p. 417 Bryenn. ;
ou τὸ
χορδοτόνον, Arstt. Aud. 51 ; Nicom. Harm. p. 13 ; Jambl.
V. Pyth. p. 118, chevalet pour tendre les cordes d’un
instrument.
Étym.
χορδή, τείνω.