διάσπασις
διάσπασμαδιάσπασις, εως
(ἡ) [πᾰ]
1 action de séparer
violemment, Arstt. Cæl. 4, 6, 5 ;
Meteor. 3, 3,
5 ; p. opp. à κάταξις et à θλάσις, Th. π. κόπων, 18, p. 806 ||
2 déchirure, d’où lacune, intervalle, Plut. M. 721a.
Étym.
διασπάω.
-->