δυσαγρής

δυσάγωγος

δυσάγων
δυσ·άγωγος, ος, ον [ῠᾰ] difficile à conduire, à diriger, en parl. de pers. DH. 2, 28 ; 9, 8 ; Luc. Abd. 3.
Étym. δ. ἀγωγή.