δυσπενθέω-ῶ

δυσπενθής

δυσπεπτέω-ῶ
δυσ·πενθής, ής, ές :
1 act. qui cause une grande douleur, pénible, Pd. P. 11, 28 ; 12, 18 ||
2 pass. vivement regretté, Opp. H. 4, 261 ; Anth. App. 260.
Étym. δ. πένθος.