ἐχθεσινός

ἐχθέω-ῶ

ἐχθιζινός
ἐχθέω-ῶ, c. ἔχθω ||
E Prés. impér. ἔχθει (var. ὄχθει) Thgn. 1032 ; impf. 3 sg. ἤχθεε, Hermés. 2, 39 ; part. pf. pass. ἠχθημένος, Lyc. 827.