ἐμμοχθέω-ῶ

ἔμμοχθος

ἐμμυέω-ῶ
ἔμ·μοχθος, ος, ον, laborieux, pénible (vie) Eur. Suppl. 1004 ; d’où douloureux, cruel (morsure) Nic. Th. 756.
Étym. ἐν, μόχθος.