ἐμπνοίησις

ἔμπνοος-ους

ἐμποδέω-ῶ
ἔμπνοος-ους, οος-ους, οον-ουν, qui respire encore, qui a encore un souffle de vie, Hdt. 7, 181 ; Thc. 1, 134 ; Eur. Ph. 1442 ; Ant. 116, 6.
Étym. ἐμπνέω.