ἐναντίϐιον

ἐναντιόϐουλος

ἐναντιοδρομέω-ῶ
ἐναντιό·ϐουλος, ος, ον, qui a une volonté contradictoire ou changeante, Polém. Physiogn. 2, 12.
Étym. ἐναντίος, βουλή.