ἐνωμοτία

ἐνώμοτος

ἐνωμότως
ἐν·ώμοτος, ος, ον :
1 lié par un serment, Soph. Aj. 1113 ; ἐν. θεῶν, Eur. Med. 737, qui a juré par les dieux ||
2 ὁ ἐν. Plut. Sert. 26, conjuré, conspirateur.
Étym. ἐν, ὄμνυμι.