ἐπέλευσις

ἐπελευστικός

ἐπελήλατο
ἐπελευστικός, ή, όν :
1 qui survient, soudain, Str. 12, 3, 27 Kram. ||
2 accidentel, contingent, t. de philosophie stoïcienne, Chrysipp. (Plut. M. 1045b).
Étym. ἐπελεύσομαι, fut. d’ἐπέρχομαι.