ἐφελκυσμός

ἐφελκυστικός

ἐφελκύω
ἐφελκυστικός, ή, όν :
1 act. propre à attirer, gén. Hippodam. (Stob. Fl. 43, 93) ||
2 pass. attiré à la suite : ν ἐφελκυστικόν, Gramm. le ν de liaison ou euphonique.
Étym. ἐφελκύω.