ἐπιών

ἐπιωνικός

ἔπλαγξα
ἐπ·ιωνικός, ή, όν, qui contient un ionique mêlé à d’autres pieds, Héph. 14, 5 et 8 ; 16, 5 ; A. Quint. p. 56.
Étym. ἐπί, ἰωνικός.