ἐρυγγάνω
ἐρύγγιονἐρυγγάνω (prés.)
1 roter, Eur. Cycl. 523 ; d’où vomir,
Hpc. 371, 46 ;
τι, Crat.
(Ath. 344e) ; Eup. (Ath. 690e) ; Hpc. 86a ||
2 vomir des paroles,
c. à d. fig. avoir toujours à la bouche,
parler avec jactance de, acc.
Diph. (Ath.
292b)
||
Moy. vomir,
Hpc. 371, 24,
28.
Étym.
cf. ἐρεύγομαι.