ἐρυθριάω-ῶ
ἐρυθρίησιςἐρυθριάω-ῶ (impf.
ἠρυθρίων, ao.
ἠρυθρίασα [ᾱσ],
fut. et pf. inus.) devenir rouge, rougir,
Ar. Nub.
1216 ; Plat.
Lys. 204c ; cf. Dém. 270, 2 ; τινα,
Aristén. 1, 13,
devant qqn ; avec l’inf. Lib. 4, 775 ||
E Prés. ind. 3 pl. épq. ἐρυθριόωσι, Opp.
H. 3, 25 ;
part. prés. épq. ἐρυθριόων, Mus. 161.
Étym.
ἐρυθρός.