ἐθάς, άδος
(
ὁ, ἡ)
1 habitué à :
τινος, Thc.
2, 44 ; Plut.
Oth. 5 et 12,
M. 8d ; rar. τινι, Hpc. 307, 46 ; Opp. H. 5, 499, à qqe ch. ; abs.
Hpc. 597, 2 ;
d’où familier, apprivoisé, Thém. 273d ||
2 habituel :
τινι, Hpc.
645, 32, à qqn.
Étym.
v. ἔθος.