εὐπίλητος

εὐπίνεια

εὐπινής
εὐπίνεια, ας () [ῐν]
1 vernis d’archaïsme, en parl. du style, Lgn 30 ||
2 éclat ou solidité d’un bon métal, Orib. 125 Mai.
Étym. εὐπινής.