ἐξαισίως

ἐξαΐσσω

ἐξαϊστόω-ῶ
ἐξ·αΐσσω, att. ἐξᾴττω (f. ἐξαΐξω, ao. ἐξήϊξα) s’élancer de, ἐκ et le gén. Ar. Ran. 567, Pl. 733 ; τὸ ἐξᾷττον, Plut. M. 83f, violence.
Étym. en paroles ou en actes.