ἐξαθέλγω

ἔξαθλος

Ἐξάθρης
ἔξ·αθλος, ος, ον []
1 qui a fini son temps de campagne ou de service, Luc. Lex. 11 ||
2 incapable de combattre davantage, Clém. 2, 645 b Migne.
Étym. ἐξ, ἆθλον.