ἑρπετόν
ἑρπετώδηςἑρπετόν, οῦ
(τὸ)
I tout ce qui rampe
ou se traîne, bête, animal, p. opp. à l’homme, Od.
4, 418 ; Xén.
Mem. 1, 4,
11 ; ou p. opp. aux oiseaux
(πετεινά) Hdt.
1, 148 ||
II particul.
1 reptile, serpent,
Eur. Andr.
269 ; Ar.
Av. 1069 ;
Thcr. Idyl.
24, 56 ||
2 insecte, Sim. am. fr. 13,
Nic. fr. 2, 46
||
E Éol. ὄρπετον, Thcr. Idyl. 29, 13.
Étym.
ἕρπω.