Ἱκετάων

ἱκετεία

ἱκέτευμα
ἱκετεία, ας () [] supplication, Thc. 1, 24 ; 3, 67 ; Plat. Ap. 39a; au plur. Plat. Conv. 183a; ἱκ. θεῶν, Lys. 194, 21, supplications aux dieux.
Étym. ἱκετεύω.