Ὁμόνοια

ὁμόνομος

ὁμόνοος-ους
ὁμό·νομος, ος, ον, soumis aux mêmes lois, Plat. Leg. 708c.
Étym. ὁμ. νόμος.
ὁμό·νομος, ος, ον : qui paît ensemble, El. N.A. 7, 17.
Étym. ὁμ. νέμω.