Ἰήνυσος

ἰηπαιήων

ἰηπαιωνίζω
ἰη·παιήων, ήονος ()
1 dieu qu’on invoque par le cri ἰὴ παιών ou παιάν, c. à d. Apollon, Hh. Ap. 272 ; A. Rh. 2, 702 ||
2 hymne en l’honneur d’Apollon, Hh. Ap. 500, 517.
Étym. ἰή, Παιήων.