κλειδίον
κλειδοποιόςκλειδίον, ου
(τὸ)
I petite clef,
Ar. Th.
421, etc. ;
Héron Spir.
p. 165, etc. ||
II p.
anal.
1 partie de la gorge du
thon, Ath. 315d ||
2 pastille, Gal. 13, 550, etc. ||
E κλειδίον (non κλῃδίον) dans une inscr.
att. CIA. 2,
766, 27 (341 av. J.-C.) ;
v. Meisterh.
p. 28, 3.
Étym.
dim. de κλείς.