κληΐω
κλῆμακληΐω, c.
κλείω, aux formes
suiv. ion. act. seul. ao. ἐκλήϊσα
[ῑ] Od.
24, 166 ; Hh.
1, 6 ou
κλήϊσα [ῑ]
Od. 21, 387 ;
pass. seul.
pf. κεκλήϊμαι
[ῑ] Hdt.
2, 121. Moy.
fut. κληΐσσομαι, Nonn. D. 2, 310. — Anc. att.
κλῄω, impf.
ἔκλῃον, f.
κλῄσω, ao.
ἔκλῃσα, pf.
inus. ; pass. seul. pf. κέκλῃμαι.
Étym.
mais v. κλείω
fin.