κνήμη
κνημίακνήμη, ης
(ἡ)
1 jambe, particul. bas de la jambe (p. opp.
à μηρός) Il. 4, 147 ; Od. 8, 135, etc. ; Hdt. 6, 125 ; Eur. Ph. 1403 ; Xén. Hell. 5, 4, 58 ; Plat.
Tim. 74e, etc. ||
2 p.
anal. partie de la tige d’une plante entre deux nœuds,
Th. H.P.
9, 13, 5 ||
3 κν.
μελίνης, Soph. fr. 534 (sens
inconnu).
Étym.
κνάω.