κολαστήρ

κολαστήριον

κολαστής
κολαστήριον, ου (τὸ)
1 lieu de punition, de supplice, Luc. Nec. 14 ||
2 instrument de supplice, Plut. M. 166b, 342e ; Syn. Ep. 58 ||
3 châtiment, Xén. Mem. 1, 4, 1.
Étym. κολάζω.