κονιορτός
κονιορτόω-ῶκονιορτός, οῦ
(ὁ) [ῐ]
1 poussière qui s’élève de
terre, Hdt. 8,
65 ; Thc. 4,
34 ; Plat. Rsp. 496d ; Plut. Fab. 16, M. 97b ; p. anal. cendre qui
vole, Thc. 4,
34 ||
2 fig. être vil et méprisable, Dém. 547 ; Anaxandr. (Ath. 242f) ; Aristophon (Ath. 238d).
Étym.
κόνις, ὄρνυμι.