κηλητικός

κηλιδόω-ῶ

κηλίδωμα
κηλιδόω-ῶ [] tacher, salir, souiller, Arstt. Insomn. 2 ; DC. Exc. p. 61, 33 ; fig. Eur. H.f. 1318 ; Ecphant. (Stob. Fl. 48, 64) ; DC. 72, 18 ||
E Dor. καλιδόω [] Ecphant. l. c.
Étym. κηλίς.